Co prožíváte, pánové? Existuje možnost návratu?

Michal Dvořák: Sedm let jsme se neviděli in natura, takové otázky jsou předčasné. Najednou mi to všechno připadá jako déjà vu. Naposled jste tady byli někdy v devadesátém roce, kdy jsme převzali asi deset cen. Dnes je to podobné.

P.B.CH: Jako by ten čas neexistoval, akorát je na nás trošku vidět, což je přirozená věc… Naše setkání je velmi příjemné. V nějakém období to holt bylo jinak – přece jen, když jsou spolu lidi pětadvacet let, podobně jako třeba v manželství, tak je to někdy náročné. Každý má svůj názor, z něhož nechce couvnout, a pak zákonitě dochází k opotřebení vztahů. Čas ale všechno hojí, takže všechno je možné.

Toto je ale jasný vzkaz od akademie, která určitě vyjadřuje i názor fanoušků, že je po Lucii „hlad“.

P.B.CH: Také věřím, že akademici prezentují i názor fanoušků… Momentálně má ale každý z nás rozdělané vlastní aktivity – Michal má velmi úspěšný projekt Vivaldiano, Wanastowky jedou, David Koller nahrál desku…

Robert Kodym: Řekl bych to tak – každý máme svoji zahrádku a dvířka mezi nimi nejsou ani na visací zámek ani zadrátované. Takže možnosti tu opravdu jsou.

P.B.CH: Dokonce si myslím, že může vzniknout třeba i nějaká půlka kapely, že něco můžeme udělat s Michalem, nebo Michal s Davidem… i takové variace přicházejí v úvahu.

Michal Dvořák: Je pravda, že každý z nás vyzkoušel spoustu spojení. A ještě existují kombinace, které zatím nenastaly. Tuším, že jich je šestnáct.

Že bude Nightwork kapelou, která letos získá nejvíc cen, bylo zřejmé. Ve finále ale slavíte stejné úspěchy. Co Nightworkům říkáte?

P.B.CH: Osobně jsem jim ceny přál. Jejich písničky se mi líbí, jsou vtipné, dokážou mě pobavit. Nightwork dokazují, že je mladá generace šikovná. Stejně jako jsme byli šikovní my. Oni ale mají navíc tu výhodu, že se věnují herectví, moderování a dalším činnostem, což se jim do toho hudebního řemesla šikne.

Nightwork naplnili očekávání!

Čtyři nominace proměnila ve tři ceny – kapela Nightwork se ve středu stala podle očekávání favoritem letošního předávání jubilejních dvacátých cen Anděl. Absolutním překvapením je ale úspěch skupiny Lucie, které Akademie populární hudby přiřkla Anděla za desku dvacetiletí (Černý kočky mokrý žáby), kapelu a interpreta dvacetiletí. „Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že se tady s kluky potkám, asi bych mu odvětil, že se zbláznil,“ pronesl za divokého aplausu diváků někdejší klávesista Lucie Michal Dvořák. „Jako první exčlen můžu říct, že jsem za všechny ty ceny rád, kapela si je zasloužila.“

Nemenší ovace si vysloužili i členové formace Nightwork, která zabodovala v kategorii skupina roku, album roku (Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa) a videoklip roku (Tepláky). „Mysleli jsme si, že se skupinou roku stanou Toxique. Neb oni jsou pokrokoví, zatímco my hrajeme normalizační pop,“ prohlásil roztomile udiveně František Soukup. „Kluci jsou z úspěchu docela vyplesklí. Uvědomili si, že za těch šest let, co jsme jezdili po horní dolní a mnozí nám říkali spratci protekční, to pro něco bylo,“ okomentoval pak v zákulisí triumf skupiny její manažer Filip Šmíd. „Na jaře bychom chtěli jet turné po větších halách, protože už víme, že je naplníme. V příštím roce se pak kluci zaměří na přípravu nové desky – neznamená to ale, že když se na té aktuální zhlédli v teplácích a osmdesátých letech, že v nich budou pokračovat. Chtějí se zase vydat jiným směrem. A každý si chce zároveň udržet další aktivity – hraní v divadle i nejrůznější natáčení,“ sdělil.

Čtvrtého Anděla za skladbu roku Touch the Sun „vyfoukla“ Nightworkům mladá zpěvačka Debbi (vlastním jménem Deborah Kahl), kterou si možná mnozí pamatují ze semifinálového kola Česko Slovenské SuperStar. „Obrovskou radost jsem měla už z nominace, vůbec mě nenapadlo, že bych mohla Nightworky přeskočit a cenu získat. Teď budu slavit tak, že si to ani neumíte představit,“ řekla Debbi, která právě finišuje na své desce, již pokřtí v dubnu. „Bude obsahovat tři české, sedm anglických a jednu německou písničku – ta bude spíš takovým srandovním bonusem.“

Radost z úspěchu neskrýval ani David Koller, který se stal zpěvákem roku díky jeho novince Teď a tady. Objevem roku jsou Republic of Two (Raising the Flag), kteří pokořili skupinu Embassy a Martina Chodúra. Zpěvačkou – nejen roku, ale i dvacetiletí – je Lucie Bílá, zpěvákem dvacetiletí pak Jarek Nohavica. S prázdnou naopak odešli se třemi nominacemi Xindl X i (shodně se dvěmi nominacemi) Hana Hegerová a skupina Toxique. Do síně slávy akademici uvedli předčasně zemřelého Petra Muka.